Příběh začíná před čtyřmi lety.... 

...kdy jsem se rozhodla, že v létě nebudu jíst pečivo a trochu odlehčím stravu. Aby jste rozuměli, do onoho léta jsme provozovali chatu Sedmikrásku v Malé Morávce a připravovali hostům snídaně, skupinám jsme vařili penze. Při takovém provozu nebylo možné si stravu dobrovolně odlehčit. Denně čerstvé, vypečené rohlíky, vánočka se jen rozplývala. Úplně stejně jako oblast kolem boků :-)

V červenci se u nás na Gruntě objevila moje milá přítelkyně a nepřišla s prázdnou. Měla vše potřebné. Kvásek, mísu s poklopem, ošatku a návod jak na TO. Jako bonus mi ušila krásné sněhobílé utěrky a my jsme se mohly společně pustit do díla. To jsem ovšem netušila, že...

proces od založení rozkvasu až po hotový chléb trvá den. Po zjištění této skutečnosti jsem naznala, že pečivo určitě nebudu jíst i nadále a své milé přítelkyni jsem pěkně poděkovala za snahu. To by ale nebyla Lucie, aby si tvrdohlavě neprosadila svou. Večer udělala rozkvas a ráno jsme pokračovaly v práci. Celodenní mazlení s těstem vyvrcholilo v pozdějších odpoledních hodinách a my jsme nedočkavě ještě teplý chléb s nadšením pojídaly. 

Když jsem byla malá, často mi moje babička říkala "JAK S CHLEBEM, TAK S LIDMI". Vůbec jsem jí nerozuměla. Proces od založení kvásku k hotovému dílu Vás učí trpělivosti, pokoře a lásce. Jsem vděčná, že dnes již rozumím.